Irský teriér
Povaha plemene
Irský teriér je vyhlášený svou odvahou, temperamentem a oddaností. Je rychlý, vytrvalý a silný. Provází ho také pověst sebevědomého rváče, který naprosto pohrdá zraněním a bolestí, ale tato pověst je z větší míry nezasloužená. Pokud je však vyprovokován, dokáže být tvrdý až krutý a je schopen bojovat až do úplného konce. Nicméně svojí povahou je to laskavý, milý pes, který miluje svého pána a dokáže se mu ve všem přizpůsobit. Není nijak agresivní ani vůči dětem, které ho obtěžují. Radši se otočí a odejde, než aby zaútočil. To se ale nemusí týkat dospělých. Irský teriér má rád pohyb, rád cvičí s ostatními psy a proto se hodí i pro agility, sportovní kynologii, canisterapii, myslivost, ale i pro záchranářské složky. Pokud to ale situace vyžaduje, proleží klidně celé dny u postele svého pána a stává se z něho mazlivý gaučový povaleč.
Popis irského teriéra
Irský teriér je středně velký pes s kvadratickou stavbou těla, který působí štíhlým a elegantním dojmem. Maximální výška v kohoutku je 45 cm u psa, feny jsou nižší. Váha se pohybuje kolem 12 kg. Hlavu má dlouhou s poměrně úzkou lebkou, nos je černý, pysky přilehlé, na vnitřní straně rovněž černé, čelisti má svalnaté se silnými pravidelnými zuby a oči malé, tmavé, energicky jiskřivé. Uši má irský teriér malé, do tvaru písmene V a překlopené dopředu. Krk je dlouhý, hřbet silný a rovný, bedra také svalnatá a mírně klenutá. Hrudník není příliš široký, ale je hluboký, stejně jako žebra. Ocas je nasazený vysoko a měl by být silný, dlouhý a nezatočený. Hrudní i pánevní končetiny jsou dobře osvalené se silnými tlapami. Srst je hustá, hrubá až drátovitá, ale těsně přiléhající. Neměla by být kudrnatá ani zvlněná. Nejčastější barva je jasně červená, může být i pšenično-červený či žlutočervený. V průměru se irský teriér dožívá 13 až 14 let.
Klasifikace FCI
Podle FCI (Mezinárodní kynologická federace) je irský teriér zařazen do skupiny III. - Teriéři, sekce 1 - vysokonozí a středně velcí teriéři, bez pracovní zkoušky. Oficiální zkratka pro ČR je IRT. Původním využitím to byl sedlácký a lovecký pes, hlídač a společník, dnes hlavně rodinný společník.
Základní péče
Irský teriér má výhodu, že jeho srst nelíná, přesto se o ni ale musíme starat. Je potřeba ji občas vykartáčovat a asi 2 krát do roka trimovat. Při ostříhání strojkem srst ztrácí barvu a zjemní, což je nežádoucí.
Historie plemene
Irský teriér má stejné předky jako ostatní teriéři z Irska (Glen of Imaal, Soft coated wheaten a Kerry blue teriér), kteří se dost liší od teriérů anglických či kontinentálních. Přesný původ a vznik plemene není úplně detailně znám, protože do 18. století se v Irsku o teriérech nevedly žádné záznamy. Jisté je, že ještě v 19. století vedle sebe existovaly různé barevné variety. Kromě červeného teriéra zde byl ještě černý s pálením a žíhaný. Koncem století byli ale černí a pálení vyřazováni z chovů a od počátku 20. století je už pouze červený.
První klub chovatelů vznikl v roce 1879 v Dublinu a v zápětí se irský teriér začal objevovat i na výstavách, kde získával velkou oblibu. Záhy byl, jako první z irských teriérů, uznán English Kennel Clubem za původní irské plemeno.
Zajímavostí je, že v průběhu 1. světové války byl irský teriér úspěšně nasazován jako posel zpráv mezi bojovými jednotkami. Zde se naplno uplatnila jeho odvaha a inteligence a díky tomu jeho pověst a popularita nesmírně vzrostly.
Zdroj: http://irsky-terier.hafici.cz/